Gymnázium i obchodní akademie se řadu let zapojují do projektu Příběhy bezpráví v rámci programu „Jeden svět na školách“. 19. ročník se v závěru roku 2020 zaměřil na roli médií v totalitní společnosti, na to, jakým způsobem vládnoucí režim využíval sdělovací prostředky. Zároveň připomněl důležitost svobodných, nezávislých a kvalitních médií. Taková média jsou pilířem demokracie a potřebujeme je i nyní.
Letos měl projekt velmi netradiční formu, v rámci distanční výuky zhlédli maturanti dokumenty i besedu s pamětníkem online, stejně tak i projektový den proběhl pouze v aplikaci Teams. Podívejme se třeba, jak konkrétně projekt proběhl u maturantů obchodní akademie, kde se žáci zabývali osudy Pavla Tigrida a poslouchali svědectví Ivana Binara.
Jaké z toho máme pocity a dojmy?
Takhle to vyjádřili studenti 4. A obchodní akademie:
Projekt Příběhy bezpráví nám mnohé dal a také vzal. Myslíme si, že díky času strávenému nad tímto projektem jsme si spoustu nových informací doplnili a přiblížili si více dobu komunismu.
Díky videím Ztracená duše národa z portálu Jeden svět na školách jsme se mohli vžít do politických procesů v 50. letech. I zdánlivě nepodstatné podrobnosti životních událostí těchto zajímavých lidí nám pomohli přiblížit „osvobozenou Československou socialistickou republiku“. Díky orientaci v těchto událostech 20. století, jako je 2. světová válka, holocaust, následný odsun Němců a politické procesy, už víme, že 2. světová válka nebyla to nejhorší, co lidstvo zažilo.
Naopak jsme ztratili veškeré dobré mínění, které jsme měli o charakteru lidí obecně. Doteď nechápeme, jak mohou lidé lidem odporně ubližovat nejen fyzicky, ale i psychicky. Celkově se změnilo vnímání na naše „osvoboditele“ ze Sovětského svazu.
Shodli jsme se na tom, že bychom už nikdy neměli dopustit ztrátu naší demokracie.
A tohle je názor 4. B z obchodní akademie:
Doba komunistického režimu byla v mnoha směrech doslova hrozná. Kvůli komunistům lidé nemohli cestovat do jiných zemí, protože se uzavíraly hranice. A naopak jiní lidé byli nuceni opustit svou vlast na několik let, v některých případech i na doživotí. Pokud by neuposlechli toto nařízení, hrozilo jim vězení. Když byl režimu někdo nepohodlný, šel do vězení, i přestože nic neprovedl. Režim měl negativní vliv i na některé umělce. Například spisovatelé nemohli vydávat svá díla, protože v nich vyjádřili svůj názor, který nevyhovoval režimu. Komunismus byl zkrátka nespravedlivý.
Pro nás jako mladou generaci projekt Příběhy bezpráví měl obrovský přínos. Dopodrobna jsme nahlédli do života lidí, kteří prožívali nelehké časy za komunismu. Je důležité vědět o minulosti své vlasti a zajímat se o ni. Dozvěděli jsme se mnoho o tom, jak takový život probíhal, jak se lidé snažili vyhnout vězení a bojovat proti nespravedlnosti ve své zemi. Jsou to hrdinové, o kterých se dnes bohužel nemluví.
Avšak letošní Příběhy Bezpráví pro nás měly smutný průběh. Jelikož zde byla koronavirová pandemie, tak projektový den nemohl proběhnout ve škole tak tradičně jako každý rok. Nejvíce nás mrzelo, že jsme se nemohli osobně potkat s osobou, která období komunismu zažila a od které bychom si poslechli její životní příběh. Tedy dívali jsme se pouze na filmy
o této době, ale i to nám určitě přineslo nové a zajímavé poznatky o životě za doby komunismu. Poznali jsme tak mnoho osobností a jejich životní osudy a také jsme pochopili, že tato doba byla opravdu noční můrou. Je dobré si to neustále připomínat, abychom se už nikdy neocitli v podobné situaci.
Mgr. I. Štrychová